LII. Už dávno tomu, dávno je,

Už dávno tomu, dávno je,

co s jinou tlupou táhla,

a mně ta bolesť divoká

až k středu srdce sáhla.

Nechť třeba bolest divoká

ty snědé líce moří –

ó věřte, že ta bolesť předc

mou duši neumoří!