LII. VÁM DOBŘE JE, VY MRTVÍ

Vám dobře je, vy mrtví! Šli jste k cíli

a snili sny, jež se vám nesplnily.

Zem zaslíbenou z dálky viděli jste

a touhou žhavé hlavy sklonili jste.

Vám dobře je! Vy čekali jste chtiví –

jsou nešťastni, kdo dočkali se živí...

Hle, stmívá se! A čelo kladeš v dlaně;

Dny poslední – jak hořko myslit na ně!

A život vůbec už jen hořce chutná,

a banalitou pohádka je smutná...

To proto, že se sudbě uráčilo,

zas ukázat, co dávno pravdou bylo:

že Osud tebe sotva kdy víc raní,

než když ti splní životní tvá přání.