LII. Zhlížela se vrba u potoku,

Zhlížela se vrba u potoku,

zkalilo se oko bystrých toků –

nedbá o mne žádný, ba pražádný,

nedbámť o žádného, v srdci chladný.

Vítám led, jenž kol hrudi se klade,

vždyť i led má svoje něžné kvítí; –

pěknýmť bodlák v růžovém i sadě, –

proč by nemoh též své trní míti?