LIII. Hmota sama na dvě poly

By František Ladislav Čelakovský

Hmota sama na dvě poly

Nesmírné se prostřela,

Ze směsičné hrozné zmoly

Do světů kdy vyvřela.

Čásť ta jedna tvrdost slove,

Zpurná její pravice;

Lehčím křídlem vůkol plove

Měkkost – její levice.

Obě ony trou se, koří,

K sobě lnou, a zas se moří

Přepodivným přeludem,

Božské moci popudem.