LIII Má touho šílená, co z tebe zbylo?

Má touho šílená, co z tebe zbylo?

Květ zvadlý, odkvetlý, vzpomínek pár,

zapadlých do temna, vyhaslý žár –

vše v tichu hluboké noci se skrylo.

Tvá říza královská, hvězd co v ní bylo!

Teď v prachu vláčí se, jeden je cár,

koruna v blátě tam – královský dar –

květ růží, trní se v srdce mé vrylo.

Modrý zvon lotosu – iluse moje –

nad tůní zasvitla bludička jen,

vody se zavřely nad rmutem pěn.

Královna zhrzená – hrdost to Tvoje,

zoufale pláče tam, vše dala v plen,

nejčistší tužby své, dívčí svůj sen!