LIII. PŘI POZOROVÁNÍ SVAZKŮ „SBÍRKY ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ ČS. REPUBLIKY“

Ondy u přítele advokáta

monumentální jsem dílo viděl

„Sbírky zákonů a nařízení“.

Dala do vínku si republika –

dílo důkladné! Řad foliantů –

formanský vůz sotva postačil by,

kdyby přítel chtěl se přestěhovat!

– A to všechno v hlavě nosit musíš? –

„Všechno. Advokát teď jako lékař

stále učit musí se a v tempu

pokračovat s požadavky doby,

jinak: kdo stát zůstane, je ztracen“

– Pěkné požadavky! –

„Pěkné. Volnost

vypěstovali jsme právě vzornou.

Dnes bys nenapsal „Řím“, kamaráde,

ba, dnes valná část tvé celé práce

propadla by konfiskační praxi,

a ty, autor, by ses obeznámil

jistě s kriminály republiky.

Ostatně se utěš: také kritik

může vlézt do nastražené pastě:

zcuchá třeba odborně tvou knihu,

zažaluj jej, odsoudí jej kmeti –

ani pánbů s nebe nepomůže.

Promluv o ministru kterémkoli –

vládu urazil jsi – zákon na to.

Pětka, poslanci i náboženství,

hlava státu – všecko pod ochranou

neúprosných paragrafů stojí.“

– Tohle tedy vyplnění všeho,

co jsme snili, po čem toužili jsme,

zač jsme v sázku život dali kdysi!

Zaslíbená země našich dědů,

vidina, k níž touhy jich se nesly:

oka paragrafů na občany!

Republiko naše! –

„Tak jest. Ano.“

– Čím víc zákonů, tím hůře státu! –

„Tak jest. Ano.“

– Mrtvé paragrafy

mají katovati živá slova!

Sešněrovat ducha, totě hříchem,

sebevraždou sebe větších států!

Víš, co Mirabeau řek –

„Vím, však nevím,

co řek Švehla.“

– A což podvod, fígle,

jak se provádějí v záři slunce,

korupce stran, kupování duší,

zaplacené hlasy žurnalismu,

očividný posměch čistým snahám

lepší minulosti, hraní s hesly,

není trestno?

„Není. Neboť není

soudce tam, kde není paragrafů.“

– Nezdá se ti, že jsme zapomněli

v pravý čas sestoupit k stínům otců? –

„Skoro. Neboť tohle učení se

stále novým čerstvým paragrafům

zprotiví se naposled i tomu,

komu práva rozkoší jsou žití,

jak mně byla. Ostatně: co říkáš

tomu jaru? Neměli jsme zimy,

nevím, nepřijdou-li mrazy v květnu,

bývalo tak.“

– Ano, bývávalo. –

„Podivno, že do redakce žádné

nebyl dosud dodán první motýl –“

– Za to rackové se nad Vltavou

vznáší v hejnech. Zeleň vyrazila

z keřů Letné, na kaštanech puká

každý pupen –

„Poslyš, napadá mi:

pěstuj jako básník lepým veršem

právě tyhle věci, chceš-li vůbec

časových se dotýkati themat.

Psát o jiných věcech v republice,

není radno, sotva bych ti prospěl

jako obhájce. Tož o těch keřích,

kaštanech a hejnech žravých racků,

takto doufám, že snad nenarazíš

na plot paragrafů. Ale počkej:

vynech raděj ony ,žravé’ racky –

promyslím si, prostuduji předem

tenhle foliant, neb v republice

hříchy jsou prý mezi nebem, zemí,

o nichž nezdálo se v celém žití

ani advokátům – – –“