LIII. Větrné jitro.

Od rána veselý vítr mračna kol sháněje líná

v okno mi vítězně vjel rozšuměv topolů řad,

ospalost prchnula jakby po doušku silného vína,

z duše dna zvířený prach v slunci zřím ve tříšti vlát!

Do světa zřel jsem zníceným okem silný a svůj,

do větru vpadl jásot můj: Duj si! Větře, ó duj!