Lila v postýlce.

V síťové Lila postýlce

jest jak ta pěnička v kleci,

zřím-li ji, rostu temenem,

vykvétám srdcem i plecí.

V síťové Lila postýlce

čila jak v hnízdečku ptáče,

hned se mi tulí v peřinky,

hned z koutka do koutka skáče...

V síťové Lila postýlce

výská si, ručkama tleská –

jak se ta ústka rumění,

jak jsou ta očinka hezká!

Kéž by tak povždy zůstala,

bez planých tužeb a žele,

kéž by se vzmohly na hvězdy

všecky ty jiskerky v čele!

Kéž bych své dítě ohradil

před bouří létnoucí světem –

jako je hradí postýlka –

písní svých zbujeným květem!