Lilie.

Skromnost a nevinnost poznávám v tobě,

má duše oddána ti v každé době,

něžnost tvých citů vábí mne

jen k tobě, vždyť s tebou život šťastný jedině.

Rozkošná vůně z krásy tvé plyne,

nevinnost ruměnce s tváří zas kyne,

čistotou v nitru nasycen tvůj dech,

z rtíků tvých k oblakům spěchá sladinký vzdech.

Zač stál by můj život bez pohledu tvého?

a jak vůbec žíti bez něho?

Od tebe odcházet, pak boj v srdci mám,

a ty noci bezesné již též dobře znám.

Na svá lichotivá slova pohlédni jen zpět,

zdali tě nemýlí ten krásný květ,

pozor dej, dle kabátu nepoznáš duši

a zdali ti nevěrností manželství nepřeruší.

Často zrak člověka vysoko hledí,

co ale v nitru jest, láska nevidí

a krása, když uvadne jako květ lilie,

v nerovném manželství špatná harmonie.

Dokud květ lilie čistý a krásný

i vůně když zůstává, – však důkaz jasný,

že krátký jen čas ceníš její vlastnosti,

načež vše změní se v nicotnosti.

Lilie hlásá čistotu nevinnou,

ctnost to, nad jiné ctnosti jedinou,

čistota s láskou osladí stín života

a oblaží tě tehdy spokojeností jistota.