Lilie.

Vyletěla holubice,

bílá jako moře pěna,

ale na bělostném křídle

černou krví zkrvácena.

Vyletěla – zastenala

bolným pláčem v tmavém lese,

žalné zvuky písně její

tichý sefír k hrobu nese.

Všepce tam ty žaly její,

a o malé místo prosí,

o kouteček v tichém hrobě,

na nějž z jara květy nosí. – –

Jestřáb sletěl – krátký zápas,

krev potůčkem teče z těla

a na hrobě pod javorem

krásná lilje vypučela.