Lilii z Albionu.

Bělostná květino Ty z tajuplných zahrad,

v něž slunce nesvitlo a jenom měsíc plá,

ze krajin zámořských, kde smaragdový plá hrad,

s úsměvem nevinným mně v ústrety Jsi šla.

A vyronila Jsi pak hořké slzí zdroje,

já v duši své je skryl jsem v citů směsici, –

což divno pak, že lká teď stále duše moje

po Tobě unylé a v smutku plačící?