LILIJE.

Lilije bílé, lilije touhy

zkvetly mně v sadě do rána;

dozpíván, dosněn duše sen dlouhý –

tiší se duše uštvaná...

Rozkvetly lilje v pučení mladém,

celý sad jedna lilije,

a jak dech větru zavane sadem,

plno vždy vůní rozlije.

Vůně se kolem lijí a lijí,

bělost žhne v zářném odraze –

lilje však bílé touží a nyjí:

po slunci touží, po vláze.

Po slunci touží lilije bílé –

Pane, Ty sám jim sluncem buď

a sviť a sviť jím každičké chvíle,

přiviň je všecky na svou hruď!

Po vláze touží lilije bílé –

Ó, Pane, otevři svůj bok

a ovlaž lilje v zázračné síle,

jíž tryská Svaté Krve tok!...

Lilije bílé, lilije touhy

zkvetly mně v sadě do rána –

Pane, já sláb jsem, větrů míč pouhý:

Ty buď mých liljí ochrana!...