Lilkový květ.

Přec nejvíce mě parné léto chytá:

ten lilkový květ keřů bramborových,

když po něm bělásek se hbitě kmitá

a motýlů let leskle perleťových,

jdou zevšad brázdy rovné, dlouhé, samý

zříš lilkový květ onen, trsy křehké

se vanem chvějí, tentýž zápach známý,

a tentýž na všem závoj mlhy lehký.

Já myslím si: toť chudých pokrm denní,

moderní poeto, hle, v našem kraji!

Však hymny nemám, pouze zamyšlení,

jen modlitbu, jen tu, již ve vsi mají.