Lína.

Kdyby krásná Lína moje byla,

Jak bych zjasnil mysl mrákotnou!

U ní by se v mžitku proměnila

Žalost strastná v radost blahotnou.

Jediné jen od ní políbení

Ztišilo by všechny žádosti,

Každé vřelé modrých očí zření

Množilo by plamen milosti.

Kdyby něžná Lína moje byla,

Na marnou bych slávu zapomněl;

Byťby nás jen slamná střecha kryla,

Blahý bych s ní život vésti chtěl;

Něžní koráloví rtové její

Rozněcují k lásce plamenné,

Amorové z nich se lstivě smějí,

Kynou Iíbat Iíce růžené.

Kdyby vnadná Lína moje byla,

Nejvyšší bych došel blahosti,

Aniž chtěl, by Láda pro mne vila

Řetěz jinovábných radostí;

Její řeči stříbroznění budí

Buďto city čisté milosti,

Aneb balzám v srdce lijíc, pudí

Z mysli trudonosné starosti.

Kdyby věrná Lína moje byla,

Věčná jala by nás blaženost,

Smrt by nás jen na čas rozloučila –

Plamen lásky vřel by na věčnost. –

Osude, přej šťastně dojít cíle,

Jenž mne blahým učiniti má,

Popřej brzy dočkat se té chvíle,

V které bude sličná Lína má!