Ó, líp by bylo jak ten pastýř žít,

Ó, líp by bylo jak ten pastýř žít,

jenž na těch horách hlídá svoje stáda

a raduje se prostě. Odumřít

jak smrk, jenž bleskem zraněn, k zemi padá.

A líp by bylo nepromarnit cit,

a nerozdat svou duši, která mladá

se naučila věřit, než ji chyt'

jak ptáka ostříž, ťala lidská zrada.

Tam v samotě té, sama, ve skalách

by hvězdám byla blíž a Bohu blízka,

zem ležela by dole v němých tmách.

Hlas nedolét' by vzhůru, šumot měst,

jen echo v svatém tichu nad skaliska

by vzneslo se a ztichlo v záři hvězd.