LÍPA. (2.)

A ve kraj děsem neživý

táh chumáč jiných včel.

Jak z česna pekel. – Ohnivý

sršeň do úlu sjel,

a mladých sršňů vzteklý roj

se v pustém hnízdě zlíh

a na pastvu a na výboj

již letí po snětích.

Do koše matky lípy on pad

a přissál se a pás.

V něm zašuměl jen žalný hlas,

a zmlknul strom a zvad.

A poplašná jak pochodeň

strom s chatou planul noc a den,

až chladným deštěm zhas. –

Stojí tu, stojí, lípa ohořelá,

na hrstku popela s jejího čela

jen uhýlek se střás.