LÍPA. (4.)

Matičko lípo, jak nacházím tebe!

Holé je místo, kde stával dům náš,

mračí se nad ním jen pochmurné nebe,

a ty mi umíráš!

Na věrný kmen tvůj kladu svou hlavu,

vychladla ovšem ve světě dost.

V srdci však pálí pro zašlou tvou slávu,

pro sladkou velikost.

Usínám znaven. První noc doma!

Doma! A chud a opuštěn!

Duši mé šeptá však mednýma rtoma

duše tvá věků tajemný sen: