LÍPA. (8.)

Blah byl mladé lásky věk,

rušné zasnoubení –

ale čas sladkých libánek

na dlouho stanoven není.

Ze švarné děvy ctihodná paní,

pečlivá, líbezná matka.

To se přec dychtí a stará a shání,

když rostou košilátka!

Bylo by myslet na útulek nový,

těsný již šedý je úl!

Kolovrat dcerce, knihu klučíkovi,

primiční oltář, svatební stůl. –

A oni rostou, sniví a smělí –

Bože, jak život ten letí!

Kéž by se také rády vždy měly

té matky Lípy děti! –