LÍPA. (9.)

„Ba, bylo dlouho dobře nám,

ani jsme nevěděli...

A na tebe jsme, vzpomínám,

i trochu zapomněli.

Již nedali jsme čerstvou ti

za kytičku tvou zvadlou,

a nikdo nechtěl zdvihnouti

medailku, s šíje ti spadlou. –

A potom, děcka zvlčilá,

jsme do sebe se dali. –

Tys marně, marně prosila. –

Neslyšet medvěda z dáli.“