Lípa na podzim.

Ty lípo suchá, bezlistá,

tvé květy opadaly,

když slunce vroucí políbky

tvé větve celovaly.

Teď hledíš smutně k oblakům,

nezdobíš více sady,

i ptáče se ti vyhybá,

že ztratila’s své vnady.

Ty lípo suchá, bezlistá,

tys jako moje žití,

nám oběma nic nezbývá,

než o samotě mříti.

A jestli zhyneš dřív než já,

tu budiž rakví mojí,

do té ať pak mne položí

a v smrti budem svoji.