Lípa.

Stojí lípa osamělá,

nikdo si jí nevšímá,

a jen někdy časně z rána

slunce zář ji objímá.

Stojí lípa osamělá,

větve smutně překlání,

a ten šum těch její listů

je jak v pláči usmání.

Stojí lípa osamělá,

mračen přes ni spěje tlum,

a mně zdá se, že to obraz

jara mládí, lásky dum...