LÍPA

Miluji tvoje rozložité koruny,

jež větví tisíci mi kynou,

jak pohostinné, sladké ruce

ve stinnou náruč lákajíce.

Jak drobné zvonky a paličky k sladké hudbě připravené

kývají se nerozvité dosud kvítky tvoje,

spí vůně v nich a nejsladší kolébavky léta,

spí poslední a nejsladší ze všech jeho pozdrav.

A oblak bílý nad tvojí korunou se staví

na pouti svojí azurem. A šepce

zbožnění svoje v růžovém uzardění

tobě, ó sladký vonný strome bohyně velké,

bohyně tiché, věčné lásky.