LÍPA

Dech síly jaksi neuvědoměné

a dobráctví, jež medu plno, vane

z koruny její hmyzem opěvané,

když nad snem květů pohoda se klene.

V jich vůni zlatem nebes nasycené,

s níž pozdrav slunce dolů ve stín kane,

mdlý poutník tuší kraje požehnané

a kvetoucí kdes v budoucnosti sněné.

Až sladká moudrost vejde v srdce lidská,

jak v úly med ze sterých snesen květů,

a práce bude radost harmonická,

jak pohanské a slavné kolonády

lip aleje ve chvílích velkých vznětů

tančící páry přilákají rády.