Lípa.

V zahradě se stírá louka

Kvítím zdobená milostným.

Prostřed louky stojí lípa,

Rozpíná si mocné páže.

Mezi čerstvým ratolestím

Vytkvívá svatý obraz.

Děvy sednou sy do kola,

Do středu kladou své kytky

Hovoříce jednohlasně

K sestře rozmilým slovesem:

„Znáš vyvesti dobře věcy

Věhlasným rozmyšlováním,

Vybírej z květů do věnce.“

Sestra odpoví jim na to:

„Máme vázat věncení

Obrazu svatému

Z vezdy kvetoucýho. –

Važme sestry važme,

Sestry ze srdce víží

Z vezdy kvetoucýho.“

Hned na to mluví k Marince,

K nejmladší z celého sborku:

„Má zlatá! nejdřív tě sloupím.“

Vezme jí z ruky růži;

Však malá juž čekala s květem

S nejhezčím a zdechla radostně,

Jak potom začala sestra vážně:

„Růži sestry dejte nahoru;

Lépe kněžně královat

Z výše dálozorné.

Vížte sestry vížte,

Kněžna vám se dívá.“

Juž jí roste houští květné. –

Z ruky labutiny

Rozdělí novou kyticy,

Dál děvám podává.

„Kolkol růže klaďte Fiole;

Skroušené pokorno u trůnu

Zvyk je anjelů nebeský.

Vížte sestry vížte,

Máti vám se dívá.“

Zas korunky bílé jasné,

S dyamanty obsazené,

Rozdělí v novou kytici,

Dál děvám podává.

Připnětěž i lylie sněžné,

„Jen z nich rosu nesetřete;

Slzemi nevinno mluvívá.

Vížte sestry vížte,

Panna vám se dívá.“

Z blankytna sklopených kalíšků

Vystřídává prstem,

Rozdělíc nové kytice

Dál děvám podává.

„Zvonky ještě přijmete sestry;

Bezhlasní také budou

Hlásat hodinu svatou.

Vížte sestry vížte,

Krása vám se dívá. –“

Již nevolí mezi barvami května,

Jen ratolestky listnaté

Ze středu vybírá,

Houští oběma podává.

„Též zeleným opleťte okres;

Dá květům naděje pozemským

Světla nadzemského.

Vížte sestry vížte,

Jasná vám se dívá.“

Věncení leží uvíto

Na zelené louce.

Děvy otřesou vstanouce

Z klína odpadlých lupinků,

Dívají se na svou práci.

Zdvíhnou pak věnec polehku,

Jdou opatrně ke lípě.

U kmena stojí v pravo kámen

Obrostlý mechem měkým,

U kmena stojí v levo pařez,

Z něhož uťali blížence lípě.

Stoupne jedna v pravo na kámen,

Stoupne druhá v levo na pařez,

Broubí obraz věncem,

Než jim sestra okazuje,

By rozpínaly ve stejno. –

Strmí růže v prostřed nahoře,

V náručí drží malé poupě,

Z obou stran volají na sebe:

Modrokarenné Fialoví,

Labutiné Lílioví,

Zvonky oblohotvárné.

Sestaví se v půl kole družky. –

S lístím květ pozůstalý

Až ke stromci po trávě hází. –

Vyzvolají pěním pobožným

Slávu občanům nebeským.