(LIPANY.)

Vše ztraceno! Naděje více není,

do rozevřených vozů páni vtrhli,

žerď s rudým praporem do bláta strhli;

za svistu cepů, pádných sudlic hřmění

boj proměnil se v pouhé zabíjení,

i pevné hradby na léčky se zvrhly

a vlastním zápasníkům hrdlo zdrhly –

ryk tu a tam se v němé ticho mění.

Tu vzkřikl Prokop k těm, co ještě zbyli:

„Dal jsem vám vše, co duch a srdce dává,

vy za to bili jste mne nedůvěrou

a Tvarohem jste v líc mne udeřili;

nuž, jděme svorně v náruč smrti šerou,

jež všecky lidské účty vyrovnává!“