Lipany.

Krvavě slunce zašlo za Lipany;

bojiště tmí se v sledním rudém proudu –

Šat selský, zbrocen od krve a čoudu,

tu leží muž jak balvan vyoraný.

Tvář vybledlá, vlas divě rozcuchaný

a obě mrtvé pěstě vryty v hroudu,

jak nechtěl by ji pustit do dne soudu!

a slepý zrak do tmavých nebes vklaný.

A nad mrtvolou rytíř vzdorné šíje

se sklání s koně rudé ve záplavě.

Kůň podkovu do mrtvých prsou ryje.

A jezdec usmál se tak pohrdavě! –

jak v dáli splanul žár a slyšet skřeky –

Byl tu jen mžik; – však stál tak čtyry věky!