LÍPĚ PŘED OKNY

Zebou ruce, v srdci zima.

V koruně tvé bez listí,

jak mi stojíš před očima,

jen vzlyk větrů zasvistí.

Samoty mé družko milá,

s šedou pletí stařeny,

jako já jsi zapustila

v rodnou zemi kořeny.

Přijdou s jarem družní ptáci,

tvoje hnízda oživí,

bouře v bubny zaburácí

nad tebou v den zářivý,

červenec tvou slávu vznítí,

korunu pel vyzlatí,

budeš zas jak harfa zníti

v medu slastné závrati...

Běda! Roje včel ni ptáky

nezláká můj holý kmen!

Vypučí až nad oblaky

jarem věčným orosen.