Lípy u cesty.

Stojí lípy podél cesty:

pěkný, svěží mládí zjev,

do srdcových hrudi listů

zelená jim proudí krev.

Slunce bujné hlavy líbá,

prsa milý chladí Jih,

a – skvost nebes – na lupenech

rosa chví se v krůpějích.

Myšlenky jich: zpěvní ptáci,

svítá-li i hasne den,

v svěžích srdcích zvučnou básní

líbezný jim pějí sen. –

Kde as budu, kde as stanu,

až ty lípy podél cest

budou v ňadrech hnízda míti,

budou vonným květem kvést? –