List agavy široký, šťavnatý

List agavy široký, šťavnatý

zved’ k tváři slunce žlutavý svůj lem

a vzdychl si: „Hle, co je ostnů v něm,

a jak je každý osten zaťatý!

Snad že můj lem je vzdorem zapjatý,

já státi musím beze slov a něm,

když ret je otevřen již keřům všem,

když všecky jsou již květem zaváty.

Má doba přijde však, kdy – nevím sám,

snad teprve až za padesát let,

i z drsných stonků vyprýští se med,

a rozviji se v plný pyšný květ...

Až odkvetu, pak ovšem zemru hned,

však aspoň vím, že planě nečekám.“