LIST DO NORIMBERKA.

V hradebním příkopě fialky voní,

kos hvízdá písničky ve křoví,

vzpomínka v duši mé z daleka voní,

větřík ji kolébá májový.

Na jedno děvčátko s tvářinkou hladkou

vzpomínám v lyrickém záchvatu,

mluvila němčinou měkkou a sladkou,

o jaké nezdá se Tagblattu.

Blízko mne v divadle měla své místo,

očima házela divoce,

srdce mé nebývá na jaře jisto,

nejsladší cizí je ovoce!

Opona spadla. Já zdvihl se taky,

dojem byl v duši mé úchvatný,

ještě mně jedenkrát vzplanuly zraky,

neznámá čekala u šatny...

O marné lásce teď péro mé píše,

dobře, že tichým jsem básníkem,

do města, kde ona žije a dýše,

půl dne se musí jet rychlíkem...