LIST DO PAMÁTNÍKU

Jak nerádo se hoví dnů těch zvyku:

své jmeno zanést na list památníku!

Za deset let víc barva světla nemá,

za deset let jsou všechna slova hluchá –

za deset let tak mnohá ruka suchá,

za deset let tak mnohá ústa němá –

za deset let máš z památníku, synu,

již jádro vyschlé, pouhou skořepinu,

co zářit mělo ti jak pohár ze křišťálu,

je omšený jen střep, v něm trpká kapka žalu!