List z denníku.

Že budu jednou Lásce hymny pěti,

to říct mi někdo, zasmál bych se jistě.

Teď na ženu já myslím a své děti,

a láskou zpívám milce v každém listě.

Tys dokázala, duše drahá, více,

než filosofů sáhodlouhé knihy.

Tys pozdravila duši, nervy, plíce,

a s čela smyla útrap chmurné rýhy.

V mou píseň zase hřejné světlo padlo,

že bolů výkřik stlumen v radost žití.

A každé poupě, smutkem mým jež svadlo,

já sbírám. Láska Tvá v něm život nítí.

Mé vlny ztišili se pod Tvým kynem,

pod sluncem lásky Tvé, jak tehdy, v dávnu,

kdy Petr budiv Pána, volal: „Hynem.“

– Chceš? Do vln Tvých svou láskou také mávnu.