List ze hřbitova. (III.)

A štěstí přešlo s letem; smutná zima

sníh snesla k zemi perutěma svýma.

Tma na horách, les příšerně mně kynul,

když na stuhlý rov věnec tmavé chvoje

jsem v slzách rukou třesoucí se vinul

na otcův rov – a v něm na štěstí svoje.