List ze srdce.

Já tich šel životem, šel sám a vzdálen světla,

chlad zevšad vál mi vstříc, a temno bylo kol,

a tíže ohromná mé mladé srdce hnětla,

a já jsem neměl kde svůj vyplakati bol!

Já neměl přítele, ni upřímného druha,

a nikdo laskavě mi nepohlédl v zor,

mně ruku v soucitu nestiskla ruka druhá,

já měl jen lítost svou a trpký v srdci vzdor!

Tu náhle zrak můj pad’ na spanilý Tvůj zjev –

a z němých prsou mých se vyřinul mi zpěv,

a jakby divem též se balvan smek’ s nich tíhy...

List chtěla’s od srdce! Já psal jsem – vidíš jej?

Nuž na sníh ňader svých jej, dítě, uschovej –

já vzal jej ze svých též, já nerval jsem ho z knihy!