list

list schnoucí motýlem se snáší,

vlnka na říjnovém splavu,

bez kazu a prost už vášní

padá na křehnoucí trávu.

strom-otec nestřásl jej s větví,

matka-míza nezradila,

to není pravda, i ten břeh ví,

že hodina mu udeřila,

by prostě letěl – jako synek,

jejž uchopilo lačné mužství

a vyhání ho z rodných plínek

k neznámému dobrodružství –

list neví však, jen vznáší se a padá,

v průvanu země poletuje,

vítr duje,

list za listem kdes v tichu skládá,

budoucí humus.

provázen jeho písničkou,

list v tresor půdy přispěl hřivnou maličkou,

to není funus.