LIST.

Tys psal mi. Něco málo slov

za celou velkou lásku mou...

I za ně díky Tobě!

Vždyť svět dá též jen malý rov

za životem pout dalekou,

a klid je přec – jen v hrobě.

Jak miluji Tě, nevíš sám,

to cítím, hled kdy zadívá

se v list – v něm nic a všecko.

Věz, u Tebe jen duši mám,

ať nechceš ji – je věčně Tvá...

Sním o štěstí jak děcko.

Jak drahý talisman Tvůj list

mne doprovodí žití snem –

kéž jdu jím tiše, klidně!

Však poznáš, vím, můj duch tím jist,

že v lásce jenom šťastni jdem’.

A vzpomeneš si vlídně

na prostý, chudý luční květ,

jenž rozkvet’ kdysi cestou Tvou,

žil po Tobě jen v touze...

Mníš: „Takých na sta zrodil svět,

co po nich těm, kdo mimo jdou?“ –

Snad – Tvůj byl onen pouze.