LÍSTEK Z DENNÍKU.

Ne, nestárnem – však leccos se už nechce...

Taškáři to i ono odkoukali

a provádí to řemeslně lehce,

kde já psal krví. Ba i jmen mi dali.

Být žalmistou či věstit nové jitro

či rýti v kámen slova Desatera?

Svým vlastním žárem spráhne jen tvé nitro

a po vlastech to chodí jako včera.

Ne, nestárnem – jen zmoudřeli jsme jaksi:

Žijeme tiše, nejdem do zápasů,

taškáře časem chytnem v jeho praksi

a píšem glosy v okraj plochých časů.