Listí padá.

Žloutne kvapem listí,

chladivý podzim už je tu,

písněmi stromů svistí,

v pozvolném listů letu,

v lesy, zahrady, lada

když padá, padá...

Kdosi neznámý jde tich

ve větvích;

jde vážný, mocí jist –

kam ruku vkládá,

kam dýchne, bledne list

a padá.

Hbitý větřík rozhání

se strání,

po cestách, na křoví

nízká a mladá,

když listí uloví,

jež padá.

Opuštěná hnízda,

samota dojímá tklivá,

kos ani nezahvízdá,

slavík též nezazpívá –

V duši smutek se vkrádá

a listí padá...