Lístku břízy.

Ty zlatý lístku břízy,

jenž na sněti se kýváš

a vesele se díváš,

když jeseň tká svou přízi,

sem ke mně na luh lesní:

když bříza v šum se vesní

a haluz tvá se hne s ní –

ach, ve svém malém štěstí

tam v šeptu ratolestí

ty nevíš, jak je, snílku,

když zpěv mu prsa těsní!

Ty zlatý lístku břízy,

jenž u výši se houpáš

a v záři slunce koupáš

pln vonné, sladké mízy –

tak, jak tvůj zjev se třese,

když moře stromů vzdme se

a jaro zpívá v lese –

tak duše moje dětská

se blahem chvěje všecka,

když na svých bílých křídlech

si pírko štěstí nese!

Ty zlatý lístku břízy,

víš vše, co pták si hvízdá,

jenž staví si krov hnízda

v stín hedvábné tvé řízy;

ty větve na vrcholi

mne zříš, jak v luh sem holý

chodívám k tobě z polí,

jak v lesů slavné tiši

zde sním a verše píši –

leč nevíš, jak mne při tom

tak často srdce bolí!