LISTOPAD (II)

Hlas ulice. Na pravo, v levo

utíká svítilen řada.

Stojím a šeptám bláznivá slova:

Chceš mne mít ráda?

Svit v oknech. Na pravo, v levo

zraky žhnou radostí vesele.

Stojím a šeptám podivná slova:

Přátelé! Přátelé! –

Hlas ulice. Na pravo, v levo

lacino vábí lesk krámů.

Stojím a slyším laciná slova:

Necháš mne samu?

Svit v oknech. Na pravo, v levo

útulné podzimní veselí.

Stojím a slyším bezcenná slova:

Zdráv buď, můj příteli!

Hlas ulice, kterak se snížil,

kterak to náhle sjel!

Stojím a přemýšlím o strašné věci:

Šel Ježíš do pekel...

Svit v oknech, kterak to zaplál

najednou v příšerný kmit!

Stojím a myslím o bláhové věci:

Musím přec žít.

Ach, s bohem a s bohem! Vy oči dvě,

odkud ten chorobný svit?

Stojím a prosím v hrozivých slovech:

Nech mne odejít –!