LISTOPAD (III)

Řeč topolů. Na pravo, v levo

pole a pole a pole.

Stojím a zírám na cestu pustou:

Kdo jde tam – dole?

Řeč potoka. Přede mnou skály,

nade mnou obloha.

Kam jdeš tak pozdě v noci,

dušičko ubohá?

Ticho. – Je tebe mi líto,

pověz svůj bol!

Ticho. – Jen hrudy mluví

dobrácky kol...

Jdeme, a s námi jde nebe.

Hvězdy jak planou!

Šla jsi dnes vyplakat v pole,

že nejsi pannou?

Ticho. A je mi tak líto

nejvíce sebe...

Mráz doráží vzteklý a prudký

a pálí a zebe.

Slyšíš? O slyš přec má slova,

pro tebe hynu, –

ač nejsem, kdo žití dal símě

do tvého klínu. –

Ticho. A na pravo, v Ievo

půlnoc. Jdeme jak stíny.

Dva lidé, vyhnaní z ráje,

z kouzla domoviny.