LISTOPAD (IV)

Kostelíček plný lidí,

pop na kazatelně.

Slyš jen moudrost, jak lze žíti

věčně, nesmrtelně!

Hloupé snění, hloupé snění,

kam ses provalilo?

Stavět naše slavné příští

na tom, co kdy bylo?

Kostelíček plný lidí,

svíce mrtvě bílé.

Slyš jen moudrost, jak lze žíti

nejkrásnější chvíle!

Slyš jen, slyš jen, hlavo moje,

co jsme promeškali!

Strašná lítost nějaká mne

u srdce zas pálí.

Kristus pán, zjev světle jasný

v bílé, čisté říze?

Není možno! Vypadal by

pro mne příliš cize.

Ale jinak vchází ke mně:

tulák s břehů moře,

zryté čelo, v černých zracích

moje vlastní hoře...

Tak by musil ke mně přijít,

psanec světem štvaný,

prudkou silou vášní Ježíš

k smrti utýraný.