LISTOPAD (V)

Je ti, jak zákeřná nemoc

když v lůžko tě vrhá.

Nejlepší plody života

někdo ti trhá.

Prasprostá, trpká nenávist

vzrůstá, ba zráti chce v čin,

zlolajná ústa se modlí:

Zbav nás všech zbytečných vin!

Kdybys teď stokrát tři míle šel,

neujdeš osudu svému,

pro tebe od věků, zdá se, již

ustanovenému.

Tvé štěstí? Kdo pak ví? Slaďoučké

chvíle se nezrodí.

Ve vlnách vzbouřených dokud lze,

udrž se nad lodí!

Snad někde v obzoru vlajka vlá

pro tebe záchranná,

v klid slavný pod níž pak přejde

dušička pohana.

Snad kdysi umírat budeš

ve smíru se všemi,

ktož ti tu vymodlí nebe

a hlíny kus na zemi.

Ten drobet rozvahy v bouři

za každou cenu si kup!

To je tvá pro zítřek spása

a na věčné milosti lup.