LISTOPAD.

Slyš, jaká hrůzná zní to symfonie!

Jak hladovících když to řičí tlupy,

jak usedavě když to dítě úpí,

jak smečka psů když žalostně to vyje.

Jak v chechtotu když blázni kol se kupí,

jak na sta křídel do oken když bije,

a vše to pláč jen země pro květ, tupý

jejž strh jí Podzim od pasu i šíje.

Ó, země, co as pro své sny a květy

dnes lká tu s tebou srdcí, osud kletý

as viní, zlobu. nepřátelství zmije!

Ó, srdce v rumech ztroskotaných říší!

I bolest vaše usne a se ztiší,

až bílý sníh vás jako zemi skryje!