LISTOPAD

Smírný podzim zamyšlený

jako moudré vrásky stáří.

Zchřadlé listí hřbitovně čpí

jako věnce na oltáři.

Kostry stromů rozpínají

suché paže ustarané

k slunci, jež jak monstrance je,

která v kadidle chmur plane.

Severák si odříkává

dušičkové litanie.

Srdce steskem rozchvívané

v prsou zvonu temně bije