LISTOPAD

Tma v nekonečno širé zeje

a kolem samé nic –

je hříšná duše bez naděje,

a z jejich šachovnic

figurka po figurce mizí.

Mé které byly? Které cizí? –

Které jsou bílé jako touhy

a které výčitkami černé?

Co na tom dnes? jen cvakot pouhý –

a sklouznou v hloubky nedoberné.

Dnes duch již po nich nezasteskne.

Jen chladně, slepě dál se leskne

ta plocha černých, bílých polí –

Však věřte, drahá, přec jen bolí,

když výsměšně v sluch zahlaholí:

„Šach královně!“ – To vzal tu mou?

s ilusí bílou korunou?