LISTOPAD.

Vy štědré stromy zahrad i vy podle cest,

jež vztyčujete ramena

k obloze šeré, k nebi beze hvězd

v dnech dušičkových do mlh vždy nových,

váš smutek žiji.

Úroda vaše voní pod střechami,

radostná těšitelka dětí.

Jste se zemí a s nebem samy

a jenom zřídka bludné ptáče sletí

v koruny oddané a čekající.

Zas přijde květ i plod.

Však za vichřic hlas touhy jediné z vás vane:

Vzplát na tvé hranici, ó Pane!