Listopad.

Od dálných hor jsem píseň slyšel znít,

tak tichou, tklivou, jako v umírání,

jak vzdechy lesů v mírném větrů vání –

to tulák jakýs zpívá touhou spit:

Když ve vsích ticho je a soumrak slit,

jdou milující v tichém lásky plání,

a ruku v ruce sestupují strání,

když měsíce už rozlévá se svit. –

Za listem padá list. Zaštěká pes.

Od řeky jen je slyšet náraz vesla,

a hlasy, ztraceny, jež ve tmách kdes.

Noc. Ticho. Za řekou tak tiše jen

kdos píseň tklivou nocí ještě zpívá

a k horám za řekou zří opuštěn.