Listopad.

Sever brvy stáhl, nevlídno jest z rána,

s vrchů do údolí krutý dýše mráz,

pro rodinu teplá síň buď uchystána,

nuž, dub rozložitý posekán buď v ráz;

dlouho nivu stínil, útlé hubiv setí,

nechť při jeho sněti ohřejí se děti;

na rodném až krbu shoří porubána,

okřejí, kdo dříve mřeli zas a zas !

Pohádky se ozvou ze rtů babiččiných,

staré zvěsti bude vypravovat děd

o lidech dřív velkých, malých teď a líných,

snášejících chabě nával různých běd...

Kéž by děd byl silen, aby vlastem k štěstí

rubal nepřátele, jak to dubu klestí,

vždyť z jich tygřích očí, z tváří jejich siných

vždy se na vlast sype hrůzy dravčí jed!