LISTOPADOVÝM KRAJEM

Listopadovým krajem

jsem v tichu bloudil něm,

listopadovým krajem,

s květnovým úsměvem.

Do napadalého listí

list nový právě pad’.

V té zemi nenávisti

jak dlouho budeš se smát?

Zafičel ostrý vítr,

že zachvěl jsem se až.

Zaskučel ostrý vítr:

proč že se usmíváš?

Snad nedořekneš větu,

verš nedokončíš snad.

Možná, že zítra tě smetu.

Jak dlouho budeš se smát?

Pták nezatíká v křoví,

žert nezní veselý

a větru neodpoví

než lovců výstřely.

A mohu chápat skromně,

co jak bič zasviští.

Ten listopad je pro mě

a květen pro příští.

A přece rád bych se usmál

do bouří, do zmatků.

Nechtěl bych po sobě nechat

podzimní památku.

Ať o mně kronika jednou

víc než to nepoví:

Pronesl jesení chladnou

svůj úsměv májový!